Boží mlýny pana Stanislava G.

Slyšte příběh o geniálně zbohatnuvším šikulovi.. Jak se mu vede? Posuďte sami..:

Pan Stanislav G. sedí právě spolu se svou paní v jedné z jejich nemovitostí a oba se usilovně snaží, aby to všechno vypadalo jaksi přirozeně, bezprostředně, uvolněně, ale bohužel se jim to ani trochu nedaří. Copak to jde, sakra?!!? Stanislav býval mimo jiné i ministrem vnitra a dobře ví, kde všude by mohla být nějaká ta štěnice. Ví stejně dobře i to, že nemá smysl se je pokoušet hledat.. Dneska je tady, zítra bude jinde.. Dřív si to VŠECHNO spolu mohli říct alespoň na procházce v lese, ale vlastně si poslední dobou už ani tou Šárkou není tak úplně jistej.. Tak divně se teď chová, má takový zvláštní otázky. A tuhle, když jsem se pokoušel opravit tu lampičku, začala se najednou rychle oblékat, že musí..kam to vlastně musela? Byla tak nervozní, zmatená.. Měl bych si na ní asi dávat větší pozor, přemítá... A někdy, když si sedí s doutníkem vítězů v křesle a popíjí nějakou tu whisky, dere se mu pořád na mysl, že by vlastně daleko raději dřepěl s bývalými kamarády někde u piva v hospodě. Kolik mu jich ale zbylo? A kolik z nich tak nějak nezištně, aniž by čekali, že někdy třeba přijde s nějakou tou igelitkou..? Jestli ono by nebylo bývalo lepší, kdybych zůstal mašinfírou, napadá ho. K čemu všechen ten krám? Pan Stanislav hází nedopitou whisky vztekle do rohu místnosti a má nějak zarosené oči.. V ruce má už novou sklenku. Vždycky v pátek bysme chodili na karty, jako kdysi..je to tak dávno.. Jakže mi to tenkrát, když jsme se naposled viděli, vmetl Tonda do očí? 'Příležitost koupit za dvěstětisíc milion se dává kastě vyvolených!', tak nějak.. Blbec. Býval to přece můj nejlepší kamarád.. Tolik se změnil. Ani mobil už mi nebere.. Nebo jsem se snad změnil já? Proč někdy nepřijde, sakra?!!? Mám tu saunu, kulečník.. Hrávali jsme ho přece. Prostě záviděj, pitomci.. Kašlu na ně! Anebo tenkrát. To tam byl Tonda taky.. Sjížděli jsme Vltavu a někde před Krumlovem zlomili loď. A vlastně nám to ani nevadilo. Zůstali jsme v tom kempu tři dny, hrálo se na kytaru..tý srandy. A tam se přece taky Honza seznámil s Petrou. Nebo to bylo až na těch horách? Už loni a letos taky jsem chtěl tak moc jet zase s nima..ale copak můžu?!!? No a co! Poletíme s Šárkou na Floridu, jako vždycky.. Co taky jinýho? Stejně tu pořádně nemůžu vylízt mezi lidi. Pan Stanislav G. se ušklíbá. Amerika.. A ta Šárka... Anebo, že bych letěl radši sám?