Přesto mi knížka - tak jako méně úspěšné kolegyni blogerce - v těchto dnech nevychází, ani na on-line rozhovor se mnou se těšit nemůžete. To jsou paradoxy..
To víte, že na sportu se nechá i slušně vydělávat? Já to tak dělám a jestli vám můžu radit, vsaďte si na zápas fotbalové Sparty, která hraje po víkendu v Evropské lize s FC Kodaň a k postupu potřebuje vyhrát. Nabízí se to. Buď totiž Sparta zahraje (občas to umí) a pak by zvítězit i mohla. Bude-li k závěru toto utkání vyznívat remízově, nebude zbytí, Sparta hru otevře a pak - jak je jejím zvykem - v posledních minutkách inkasuje a prohraje. Vyloučena ovšem není ani samotná remíza. K té dojde za předpokladu, že bude Sparta dlouho vést 1:0, vsadí vše 'na údržbu' a - jak je jejím zvykem - soupeř (popř. Řepka) v závěru srovná. Takže jak vidíte, je to lákavé. Já sám vsázím nejradši na remízy. Jednak na ně bývá vypsán nejlepší kurs (asi vědí proč..) a pak: mám na ně zkrátka čuch. Třeba právě dva poslední pohárové zápasy Sparty byly v 90 minutě remízové, což jsem tušil. Co jsem netušil, bylo, že v jednom případě padne branka ještě v minutě 95 (sic!), ve druhém v druhé minutě nastavení. Ale remízou to smrdělo..to chlap prostě tak nějak vycejtí..
Díky svému rozvážnému neženství také například vím, že se mi určitě nestane, abych ve sportovní disciplíně 'hod kamenem do rybníka' trefil jedinou, v něm se nacházející, labuť. Taková věc se může podařit jedině ženský - v tomto případě se jednalo o mou starší dceru. Přímo do obličeje zasažená labuť připlavala otřeseně ke břehu a dlouze si nás zvláštním způsobem prohlížela. Od té doby se tomuto rybníku obloukem vyhýbáme a dáváme si pro jistotu velký pozor na všechny labutě. Koukala fakt zle..
Příliš přívětivě jsem nejspíš nekoukal ani já, když jsem dřepěl před několika lety nedaleko sjezdovky v zasněžené stráni pod smrčkem a vykonával tam (domnívaje se, že v soukromí) velkou potřebu (pardon..omlouvám se zejména jemnocitným dámám). Když jsem byl totiž v nejlepším (není snad nutno blíže specifikovat..), objevilo se, že jsem místo provedení svého neodkladného úkonu nezvolil právě nejvhodněji. Asi metr za mým..za mým.. prostě za mnou se totiž nacházela běžkařská dráha a než bylo dílo dokonáno, napočítal jsem těch běžkařů nejméně patnáct. A ty komentáře, toho smíchu..marno mluvit. No jo..i mistr tesař se utne. To sjezdování posléze nic moc. Teď už se rozhlížím..
Jo kolo - to je jiný kafe. Toto léto jsem se k cyklistice postavil vpravdě chlapácky a spolu s dresem zakoupil sobě i nášlapy, do kterých se speciální obuv zacvakne a celý důmyslný systém nožku jen tak nepustí. Rady prodavačky, že zpočátku to bude nezvyk, že třeba při stavění na křižovatce se ona sama takto poroučela na vozovku, jsem shovívavě vypouštěl druhým uchem ven. Nejsem blbej! A nejsem ženská.. V zápalu nadšení z nově pořízených vymožeností jsem pro odzkoušení těchto zvolil poněkud delší trasu, než obvykle, čímž jsem se ocitl naprosto mimo obvyklé teritorium, jaksi se zamotal na zrádné lesní cestě a tak trochu zabloudil, což se mi stává maximálně jednou za deset let. Když jsem se vymotal z lesa, položil jsem na zahrádce pracujícímu domorodci dotaz, který mu očividně připadl podivný: "Prosím Vás, můžete mi říct, kde to jsem?" Na nové nášlapy jsem samozřejmě zapomněl a tak se stalo, že se celá situace stala ještě podivnější. Zastavujíc kolo jsem se totiž plynule sesouval k zemi. Na odpověď už jsem nečekal, vyrval nešetrně nohu ze šlapky, co nejdůstojněji se postavil a rychle odjížděl nevěda kam. Hlavně někam pryč..
Tož tak. Sport je moc hezká věc. Hlavně se ale - tak jako ostatně vše - musí dělat s rozumem.. Nazdar!
