O pocitu štěstí, o špendlíku s takovou tou hlavičkou, o tom, kam bych s ním rád píchnul pí. Bobo a tak..
Skoro jsem nedávno založil něco jako sektu, předmětem jejíž činnosti bylo by toliko vyznávání kultu špendlíku s hlavičkou. Díky tomuto nepatrnému předmětu jsem totiž zažil intenzivní pocit štěstí (to se fakt stalo..neke..). Když jsem totiž už šílel bolestí a nemohl ničím prorazit provrtaný kanálek v zubu, kterým měl odtékat hnis (a mrcha neodtékal), podařilo se mi to právě až díky tomuto zapůjčenému špendlíku a úleva byla neskutečná. Krve jak z vola (dámy prominou) a hned jsem si vzpomněl na moudro, pravící, že po bolesti je pouhá bezbolestnost slastí (nebo tak nějak)...fakt je to pravda. Byl jsem dokonale šťastnej. Tento pocit vydržel mi bratru 17 minut, poté se dostavilo otrnutí a už mi zase normálně vadilo, že lednička nějak moc vrčí, sousedka kašle, jako kdyby štěkala, atp.
Pohrávaje si onehdá s mým oblíbeným špendlíkem, sledoval jsem paní prezidentskou kandidátku Bobošíkovou, ana se prezentovala u Jana Krause v jeho show a krásně se rozčílil, když tato dáma byla tak nesnesitelně seriozní a státotvornost z ní úplně sálala. Měl jsem dojem, že se až bojí usmát, aby snad nevypadala jako obyčejný smrtelník...trpěl jsem znamenitě. Ve svém spravedlivém rozhořčení, chtěl jsem jí způsobit bolest - píchnout jí tím špendlíkem někam. Třeba do zadku, kdyby nějakej měla, obávám se však, že prezidentští kandidáti ve své nadlidské důstojnosti nic takového nemají.. Nechápu, proč tam leze, když je rozhodnuta se prezentovat podobným způsobem, nechápu, proč jí tam Kraus zve a do třetice nechápu, proč jsem na to koukal.
Ale některý věci zase chápu. Třeba to, že Pitra propustili tak záhy z vězení. Asi se mu tam nějak nelíbilo, neoblíbil si to. Taky asi věděl, když se sem vracel, že to jeho žalářování nebude mít dlouhého trvání, že v tom vězení neshnije. To už jsou holt takoví šíbři. Zde nevím, koho a kam bych píchnul, ale pár jedincům by to jistě slušelo. Jsou i lidé, které bych rád píchnul do oka a je jich moc...nechci je vyjmenovávat. Některý bych i mučil. A vůbec - jakýpak špendlíky - chtělo by to přezbrojit..
Nějak asi flákám to zadání 'pátý přes devátý' - zatím je to tak maximálně třetí přes sedmý a nějakej šťoura by mě ještě mohl napadnout, že to mělo téma, kterého jsem se držel. I když, s tím napadáním už to vůbec není takový, jako dřív a ty diskuse nejsou, co bejvaly.. Zlatý anonymní osočování, ostřelování ze zákopů a vulgární příspěvky. Teď je to slušná nuda. My prověření diskutéři jsme tak nechutně taktní, seriozní a korektní, až je to k pláči. To se jeden ani pořádně nerozčílí - ještěže si někteří nápaditější našli cestu a píšou mi krásné výhrůžky rovnou do mailu..
Z Top Star magazínu se nějak vytratil deníček Jiříčka a té jeho oche...ochechu...Haničky, to je taky k pláči - vždycky jsem se na něj tak těšil.. (Aspoň ten Jirka Pomeje, že se drží.) Naproti tomu spíše k smíchu je nejnovější výmysl Evropské komise nařizující, aby ve vedení společností firmy angažovaly do roku 2020 nejméně 40% žen. To se tam vážně všichni zbláznili, nebo už nevěděj, co pořád vymejšlet, aby se vyvíjela nějaká činnost? To přece musí připadat divný i těm ženskejm - není to trochu potupný, když to ty firmy maj takhle befelem? To vám nevadí? Asi ne.. Taky jsem si představoval, jak by asi vypadala reportáž, kterou by o Radku Johnovi-politikovi, natočil Radek John-investigativec. Jistě by na sobě nenechal nit suchou.. Moment, hned jsem zpátky..
..tak jsem zase tady. Taky jste si mysleli, že jsem si musel odskočit? Ba ne - vsadil jsem na Prostenal.. Vsaďte na něj i vy!
