Už ani ty deprese nejsou co bejvaly..

... To jsem se onehdá v hospodě dokonce přistihl, že se usmívám, nebo tak něco...

Bylo to krásné. Jakési smíření, nebo něco takovýho. Přišlo mě to na několik piv a pár hruškovic, ale stálo to za to.. 'Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo, ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.', říkal jsem si například. Od té doby jsem se k podobnému rozpoložení zatím nedobral, ale aspoň vím, že to jde a každý den pokouším se do něj opět trefit. Vždycky už to skoro mám, ale pak se to nějak pokazí, nebo co.. Byl to vůbec takový jiný večer, tehdy. Na Nově vysílal se ten jejich Okresní přebor a musím říct, že se jim tento seriál vydařil, že dosahuje krajských kvalit. Nerad si sice kazím pochvalou této televize figuru, ale faktem je, že na toto se nechá koukat, není to Přešlap. Výborná Vilhelmová, Vetchý, předminule skvělý Trojan, Sobota v nezvyklé roli. Solidní řemeslo, Nováci.. U vedlejšího stolu - světe div se - přestali dokonce hrát karty, což se nestává.. U vedlejšího stolu se stává, že se pohádají do krve. Několikrát měl jsem již dojem, že to musí skončit rvačkou, ale přes tento bod se nikdy nedostali a já poznávám, že se asi nedostanou. Kolikrát už si vyhrožovali, že příště už žádný karty, obviňovali se navzájem z téměř čehokoliv, používali ve svých sporech hromady nespisovných slov.. Ale znovu se sejdou, opět se rozdává.. No dokázaly by tohle ženský? Pohádaly by se hned poprvé a druhý den by celá vesnice byla plná toho, jak ta Vomáčková je hrozná kráva, '..no představte si, co vona..' Už by si nezahrály. Jak říkám. Byl to tenkrát takový uvolněný, prima večer s Novou, kdy uvnitř cosi aspoň na chvíli tálo.. A to jsem ještě netušil, že to nejlepší má teprve přijít. Když už jsem pomalu odcházel, u vedlejšího stolu právě vrcholila jedna z hádek. Jeden z kumpánů se byl zvedl a se slovy: 'Hele polibte si prdel..na to vám seru, končím. Od rána jsem nežral, Jiřina je nasraná a tady to hovado hraje jak ponocnej.', měl se k odchodu. Na to mu jeho společník po pravici, který toho do té doby moc nenamluvil, řekl pouhá dvě slova, která odcházejícího druha opět pevně usadila do židle. Ta slovíčka mi od té doby znějí v hlavě a mám tušení, že je v nich více filosofie, než v leckterých knihách, že by se snad dala tesat.. Ten dobrý muž pravil: 'Snímej, vole.' (A korunu všemu nasadil opět jiný z hráčů, který k tomuto poznamenal: 'To si řek' moc hezky..')