Top star magazín: Marketa Lazarová.

Předesílám, že nehoráznost tohoto článku je mi více než vhod a mám pevnou naději, že nepohorší ani vás..

X+

Rovněž chci říci, že to není nic na způsob recenze. K něčemu takovému je myslím potřeba určitý odstup a alespoň trochu 'nezaujatý' náhled. A je více než zřejmé, že těchto věcí se mi v případě Markety Lazarové zhusta nedostává..

Nicméně slyšte dále vypravování, jež spěje vpřed.. Onehdá jsem se zde rozplýval nad Švejkem. Strop těchto dní je očazen a je třeba doznat, že vedle tohoto mimořádného románu existují i knihy, které jsou mi ještě bližší. A na samém vrcholu, s náskokem několika koňských délek před ostatními, stojí právě ona - Marketa Lazarová. Praví se, že v Bibli je prý skoro všechno, ale ve Švejkovi úplně všechno. Cítím živě, že v Markétě Lazarové je toho ještě o něco víc..

Život i smrt, láska, Bůh i pochybnosti o jeho existenci, loupežníci i 'loupežníci', šlechtici i 'šlechtici',... Vančura svým nezaměnitelným stylem vypořádává se s jistou plytkostí své doby (co by řekl asi dnešku?) shlíží se v divokosti, o to větší však ryzosti a opravdovosti 'starých časů', nekompromisně nazývá věci pravými jmény, geniálně je ve zkratce pojmenovává, nebere si pražádných servítků, jeho soudy vyznívají ve prospěch loupežníků, utahuje si z jejich pronásledovatelů, ba co víc - vysmívá se jim..: '..kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce. Stali jste se ze samého uvažování o ušlechtilosti a spanilém mravu našeho národa opravdu přecitlivělí, a když pijete, rozléváte ke škodě kuchařčině vodu po stole, ale chlapi, o nichž počínám mluviti, byli zbujní a čertovští. Byla to chasa, již nedovedu přirovnati než k hřebcům. Pramálo se starali o to, co vy považujete za důležité. Kdežpak hřeben a mýdlo! Vždyť nedbali ani na boží přikázání.. Za nynějších časů jsou milování i vášně chabé. Náš chřtán je pln vzlyků, skučíme a poštěkáváme chtíčem, uchvacujeme se zuby, a co z toho vznětu zbude nazítří? Budeme říkati jeden druhému, že jsme měli kolem půlnoci přivřená víčka a znuděnou tvář. Posléze všechno zevšední a budeme spáti jako sochy..'

Vančurovi se zamlouvá Mikoláš s Kozlíkem - přes veškerou zběsilost jejich počínání. Imponuje mu jejich nevyhratelný a marný boj, kdy ani tváří v tvář smrti neprojevují pražádnou ochotu vzdáti se. '..Měl věru proč pečovati o svou lebku, neboť byla rozražena a srostla jen tak halabala. Je více než jisto, že kterýkoliv vojenský pán za dnešních časů zašel by od té rány dřív, než by mu zdravotnický sbor podal lžičku čaje, avšak Kozlík! Naplískal si na hlavu jíl a dojel domů na koni, jemuž zkrvavil bok barbarskou ostruhou.. Hle šlechtic, vší měrou dokonalejší, než je Kristián, hle Kozlík!.. Kozlík se v tom vyzná, to není jen tak ledaskdo, vy saská hrabátka! Abych byl tak dlouho živ, kolik vám nasolí ran! Ať platí pět za jediný rok, pět za jeden!.. Věru nevím, jak se věc zalíbí poraženeckému vkusu, ani jak se zavděčím mudrcům u kamen, ale přidržuji se Mikoláše, přidržuji se toho sveřepého chlapa, abych pocítil nádherné žilobití pod jeho kůží. Nastokrát žel všech nešťastných, avšak tomuto vypravování se zalíbilo v Mikolášovi, ať je třeba ukrutník.. Vojáci, vojáci ze řemesla! Ach věrnosti, která na sklonku týdne přicházíš na svůj peníz, vy nádeníci meče, vy žráči vepřů, vy krysy v špižírnách, vy, jejichž hříchové platí za čest a slávu zakřivujíce se podél helmice jako ohnivé péro. Vy prodavači smrti, vy loupežníci, jejichž svévole byla učiněna právem! Vám se vzdáti? Nikoliv!'

Marketa s Mikolášem si svou lásku 'nevybrali'..sežehla je. Marketa byla zasvěcena Bohu, Mikoláš mohl sobě zvoliti jinou a hezčí 'nevěstu', nicméně.. '..Bůh věděl, že se tak dálo proto, aby se stalo skutkem andělské dílo. Pán čas od času propůjčuje lidem, nechť jsou jakkoliv divocí, skvoucí, bláhový a ušlechtilý cit. Vdmychuje v lidská srdce lásku o níž se praví, že je korunou života.. K ďasu! Rozptylme jednou provždy pochybnosti o její nevině. Je to děvka Mikolášova, saje na jeho rameni, zraňuje loupežnický chřtán, svíjí se v divé rozkoši na sněhu. Nic naplat, bývala to kdysi tichá panna, avšak od nějaké doby je tomu jinak. Stala se z ní nádhernější milenka, než se proslýchá, neboť purpurový plášť, v nějž láska odívá milenky, byl podšit zhrzeným blankytem. To není bez významu, to není bez truchlivé krásy.. Domníváte se vskutku, že veliké lásky byly vždy dokonalé lásky? Není mi nesnadno představiti si mudrce, jenž skotačí, stýskajícího si anděla a milence, který dává své dámě za vyučenou holí, aniž ji jen na chviličku méně miluje.. Všechny věci jsou podrobeny změnám a mnohá barva obsahuje barvy dočista vzdálené.. Vy prachaso zlodějská, vy se věru nemáte proč vynášeti nad tuto hříšnici. Vy posměváčci, vy počestní kapsáři, vy jalůvky zločinu, vy šejdíři, vy směšní herci, kteří strašíte mečem a bojíte se rány, vy duchové z kozy, kteří se ženete na poutníčka a před vojskem popotahujete ze slzavého nosu, vy chcete souditi zbojníky a milenky zbojníků? Nic dál, nic dále! Vyjdi Marketo! Výš hlavu, výše! Jdi, jako chodívá ta, jež zná cenu svého přítele.'

Jaká prohra, ó tvůrci pravidel, byla-li vámi tato kniha knih zařazena mezi povinnou četbu. Jaké poznamenání, jaký cejch! 'Ty vole, to fakt čteš, jo? Dyť je to povinná četba, ne?', slýchal jsem často.. I kdybychom připustili, že se některým dítkám přes onu 'povinnost' knihu opravdu podaří číst a přečíst, je to stejné, jako byste ve fyzice začali teorií relativity.. Je to úplně jiný level, než Babička. Inu tak: blázniviny se rozsévají nazdařbůh...

Chuť a nadšení, s nimiž počal jsem tento 'něco jako rozbor' své bible, se zvolna vytrácí a poznávám, že učiním lépe, uvedu-li namísto svých jalových úvah raději, jaksi bez ladu a skladu, ještě několik citací. Není sporu o o tom, že jejich účinek bude jistě výmluvnější.. 'Vážení pánové, všichni, kdož poslouchají vášnivou milenku, se kdysi domnívali, že jim moudrost říká bratře a sestro. Oslnila je láska. Vrhá je na kolena. Nikdo z nich neproklíná, jsou překonáni. Bůh změnil jejich srdce a dal jim pocítit, že jejich moudrost je pouhá pleva.. Nitečka po nitečce se splétá v provaz. Vidím, že přemnohé vlákno je rudé a přemnohé že je černé, ale nastojte, copan v rukách provazníka se stříbří. Není nad laskavé srdce tohoto dělníka osudů. Co vypravovati? Cesta jako cesta! Při všech stezkách jsou utěšené roviny a ostruží a stromy přímé a stromy nerovného těla, jež zkazil vítr. Dvě dívky jdou k Obořišti. Bůh je provázej! Naříkají, ale vy a já nic nedáme na jejich pláč a budeme je pobízeti k šťastnému konci. Ach, vy děvečky, jak jste bláhové, cožpak si myslíte, že jsou skutky, jež by mohly zděsiti strůjce skutků? Vy hrdopýšky, vy jehňátka hříchu, z uragánů zkázy se oddělil sotva větříček, aby pohnul vláskem nad vaší skrání. Vidíme, že je vaše vina pramaličká. Není větší, než kdybyste z nedbalosti upustily koroptví vajíčko, v němž je zárodek života. Jaká je vaše cena? Jaká je cena vašich přátel? Jaká je cena lidí? Nechci odpovídati. Viděl jsem umírající dítě, dělníka, který dokonával, blázna zavěšeného na mřížoví, slepce tápajícího po stěnách, škubající se útrobu, do níž lidé hroužili ruce, viděl jsem zoufalce a nemoha uvěřiti na majestát smrti, ohlížel jsem se po andělu života. Kde prodlévá? Nikde! Viděl jsem muže a ženy konající omrzelou a trapnou práci u hlav umírajících. Sotvaže se odtrhli, sotvaže přišli k hlavám nemocného. Jejich láska byla k nepoznání a jejich žal byl k nepoznání. Žal? Láska? Ano! Ano! Ano! Bůh vetkl za bláznivé čapky po jednom z andělských peříček. Nuže, lidský život má nesmírnou cenu lásky. Jaké štěstí, že Marketa s Alexandrou milovaly, jaké štěstí, že jim bylo dopřáno trpěti, neboť duše nemohou žít bez bolesti.. Prozřetelnost vždy drží ve svých rukou vlákno osnovy, kdoví k čemu je to dobré, kdoví jak vzácnou smrt nechystá těm, kdo utíkají, a snad právě jejich pronásledovatelé bídně zahynou..'

Udeřte tedy už konečně onou 'bezva' kriminálkou, vezměte do rukou Marketu Lazarovou a dříve, případně později ('se zpožděním, jehož bývá třeba vaší pronikavosti..'), zvolejte k sobě v úžasu: 'Hle spisovatel vší měrou dokonalejší, než je Němcová, bratři Grimmové (přestože na to byli dva..) i celý Fulghum! Hle, Vančura!