Má práce u DPD.

'Tohle by mě asi bavilo, to musí bejt pohodová práce..', myslel jsem si vždy, když mi řidič PPL, popř. DPD, doručoval objednaný balíček. Velký, velký omyl...

 

Můj sen se mi totiž vyplnil a u jedné ze zmiňovaných společností dnes opravdu pracuji. Že o žádnou extrovní pohodu nepůjde, jsem pochopil už po první informativní schůzce, kde jsem byl upozorněn na to, že se jedná o velmi stresující a časově náročnou činnost. Jakkoliv jsem to nebral na lehkou váhu, skutečnost předčila má nejhorší očekávání.. Zavětřil jsem už po první jízdě, kterou jsem absolvoval coby spolujezdec. Na depo jsem slavnostně dorazil na osmou hodinu, když můj kolega zde už od šesté (tak jako každý den) shazoval z pásu balíky, které dovezlo z Prahy několik kamionů. Zásilky následně skenoval tzv. 'pistolí' a více, či méně úspěšně se je snažil vměstnat do fiatu Ducato, který se mi najednou už nezdál být tak velkým.. Domnívám se dokonce, že se zde porušují fyzikální zákony, a že součet objemů jednotlivých krabic a krabiček vecpaných do auta je vyšší, než objem tohoto vozu. (Fakt nekecám!) Nehledě na to, že jsem už několikrát absolvoval jízdu, kdy jsem pravým loktem přidržoval balíky umístěné na místo spolujezdce.. Pokud se totiž zásilky přes všemožné porušování fyzikálních i dopravních zákonů do auta narvat nedaří, jedinou odpovědí od vedoucího depa, kterou jsem na toto téma (ostatně na všechna témata..) slyšel, bylo: 'To je tvůj problém.'. Hučení pásu přerušují zoufalé výkřiky a'la: 'Já se na to vyseru!', 'Ještě jeden kamion prosím!', 'To snad ne..Dolní Lhota! Ta kráva určitě zas nebude doma!', 'Já tuhle práci prostě miluju!', apod. a občasné tříštivé zvuky, kdy se v krabicích, shazovaných nemilosrdně z dopravníku, odehrává cosi nehezkého. Určitě si už nic křehkého, ani žádnou elektroniku, přes internet neobjednám.. To se prostě musí vidět. ('Na to ser.', prej ale.. Tak jo.) Kolem desáté vyrážíme, auto praská ve švech. Před námi je cca 60 takzvaných 'stopů', čili zastávek, přičemž některý z oněch stopů je vícezásilkový. Jakkoliv je zde samozřejmě teoretická snaha řadit balíky do auta aspoň přibližně logicky dle předpokládané trasy, praxe (mrcha) je často svině a poslední kamion pravidelně mění veškeré plány, úmysly. Hledat potom v té záplavě balíků (můj rekord: 229ks) ty žádoucí..to je zážitek. Taky není špatné píchnout, když je auto plně naloženo. Prokousávání se k rezervě - pouze pro otrlé. Ale zpět k naší první jízdě. Máme jednu z nejroztahanějších tras. Přes Ševětín, Řípec, Kardašovu Řečici a přilehlé obce směrem na Pelhřimov. Během cesty se balíky nejen vykládají, ale též (aby toho nebylo málo) nakládají (tzv. 'svozy') a zmatek v nich dosahuje téměř dokonalosti. Řešíme dilema, zda jet nejdříve do Pelhřimova, ten 'vyčistit' a vracet se zpět s rizikem, že nám ve firmách mezitím zavřou a naskáčou nám 'vratky', nebo jestli si objet nejprve firmy v J. Hradci, Kamenici nad Lipou, Žirovnici, Počátkách, Nové Včelnici a kolem Pelhřimova, pak vyřídit Pelhřimov a cestou zpět dodělávat 'soukromky'. Zvolena varianta č.2. 'Do kolika to tak vidíš?', ptám se nesměle a obávám se odpovědi. 'Když to dobře půjde, tak jsme kolem osmý na depu. Pak ještě vyřídit papíry.. Ale bejvá to i horší..dneska to ujde.' Ujde? Chm, chm, chm, chm..! Nestíhám škrtat stopy, vše klape zdánlivě ideálně, přesto je kolega-řidič nespokojen. 'Zdrželi jsme se na tom Křemešníku, to budeme těžko dohánět.' Četa číšníkú opírajících se o stolky a pokuřujíc (počet hostů: 0), nám v tom hotelu ('Křemešník', tuším..) svým laxním přístupem vzala asi 15 minut. Na nic není čas. Těšíme se, až vyjedeme z Pelhřimova, že si během jízdy (vše, kromě výkonu malé potřeby, probíhá za volantem..) zakouříme. Kouří tady všichni. Ti, kteří nekouřili, začali. Já to chtěl omezit, místo toho kouřím třikrát tolik.. 'Ber to z tý lepší stránky: skoro neutratíš za jídlo.' Není čas ani chuť do sebe něco dostat. I když se někdy donutím udělat si svačinu, večer zjistím, že jsem si na ní ani nevzpomněl.. Lidi - ty bestie - neberou telefony, popř. mají schránku. Posléze jich volá zpět sedm najednou, jsou arogantní, nepříjemní. Když necháte balík u souseda, je to špatně ('Vy jste si dovolil nechat balík za třicet tisíc u souseda?!!?'), když ho tam nenecháte, je to taky špatně ('Panebože..to jste to nemohl nechat vedle? Čekám na to od rána, budu si stěžovat..'). 'Tohle nemůžeš dělat dlouho.', dozvídám se. 'Rok, dva.. Já chci skončit ještě před zimou. To vytahování traktorem už bych nerad zažíval..' No jo - v zimě to musí být ještě veselejší, tady v těch končinách.. 'Horní Cerekev' a tak.. Zkrátka - Vysočina. 'To mě takhle tahali jeden den před vánocema třikrát. Ve dvě v noci jsem dorazil na depo, prospal se v autě a ráno znova..' Docela dobrý. Těším se. Za všechno jsou udělovány pokuty. Tři a více vratek: odstupňovaný fin postih. Nikoho nezajímá, že nejsou doma, neberou mobil. 'Tvůj problém.' Špatně vyplněné papíry: pokuta. Nejoblíbenější je T-Mobile. Vyplňování těchto papírů je tak na čtvrt hodiny, nesouhlasí-li jen jeden údaj s údaji ve smlouvě, 2 000,- dole. Balík doskenovaný až během cesty: pokuta. Atd. 'Proč tu všichni vlastně dělaj?', nechápu. 'No, prej vykrádaj balíky. Na..vezmi si, je to skvělý. Včera Buřt vybral balík z Francie pro nějakou školu. Ty Francouzi to fakt uměj..' Nestačím se divit. 'Vytáhneš třeba pár mobilů, přelepíš páskou a je to: hradí pojišťovna.' (Za nález této pásky u řidiče: pokuta. To snad i chápu..) 'Co to děláš?' Snažím se pochytit veškeré činnosti mého guru. 'Vyplňuju papíry pro banku. Maj do pěti, snad to v Kamenici stihnem'. Nechápu. Po kolikáté už dnes? 'Minulej měsíc jsem měl špatnej koeficient odevzdávání hotovosti v bance. Musím to vylepšit, jinak po mně půjdou..' Aha.. Pohoda fakt vypadá jinak. Takhle nějak si představuju otrokářství. Finanční odpovědnost (právě tomu řidiči, který mě zaučoval byla zcizena hotovost několika desítek tisíc, vše splácí..), odpovědnost za auto, riziko pokuty, ztráty bodů (člověk prostě musí porušovat dopravní předpisy, jinak nestíhá..), časově hrůza (vracím se na depo nejdříve v pět - šest, spíše však v sedm, osm, přijel jsem i po deváté..), údajně bude hůř. (A to ještě nejsem plně vytížen, nemám tolik stopů, co ostatní..) Co si člověk vydělá mu je následně z velké části strhnuto na nesmyslných pokutách,.. Asi to vážně jinak nejde..s těma balíkama. To mi jeden povídá: 'Hezká vesta. Z kterýho balíku jsi jí vylovil?' 'Ne'..ošívám se..'v tom já nejedu.' Připadám si jako bílá vrána. 'To brzo pojedeš..neboj. Tady to snad ani jinak nejde.' Inu, jak pravil jiný kolega-řidič, když mu jakási dáma vnucovala svoz, který se mu nějak nechtělo nakládat: 'Paní, objednejte si to radši u někoho jinýho. My co nerozbijem, tak rozkradem..' Nevím, jak ostatní, já zatím jen rozbíjím... A to se pak někdo zeptá: 'A hledáš si něco jinýho?' Dobře, krásně a výborně se hledá 'něco jinýho', když se vracíte 'domů' průměrně v půl osmý. Utrmácen a schopen udělat si tak kafe na druhý den a dostat něco do žaludku, který se konečně přihlásil. Když odpovím na inzerát a náhodou dostanu pozvánku na pohovor, řeším dilema, jestli si složitě domlouvat volno a dívat se na nevraživé pohledy těch chudáků, kteří budou muset objíždět navíc to, co bych býval jel já, absolvovat příjemné výběrové řízení, abych se následně dozvěděl, že: 'bla bla bla..upřednostněn jiný kandidát. Přejeme mnoho úspěchů..bla bla bla..', nebo se na to radši vykašlat. Teprve nyní opravdu lituju, že jsem se nedonutil udělat si nějakou tu vejšku. Kde já mohl dneska být.. A kde jsem? Řeknu to slušně: V prdeli...